Náš spolek se nespokojuje s tím, že bychom dělali v podstatě standardní rutinní údržbu lokalit s výskytem vzácných druhů.
Naopak - naším cílem je zejména inovace a zavádění nových progresivních postupů v oblasti praktické ochrany přírody. V našem pojetí se jedná zejména o následující postupy:
Pastva primitivních plemen
Na kvalitu ochranářsky orientované pastvy má poměrně významný vliv volba použitých plemen zvířat. My sázíme zejména na pastvu primitivních plemen koz a ovcí. Tato plemena na rozdíl od těch užitkových neprošla šlechtěním za účelem zvýšení užitkovosti, ale jsou pouze výsledkem přirozené selekce a přizpůsobení se náročným podmínkám chudých, skalnatých či kamenitých pastvinách, velmi podobných xerotermním lokalitám, o které se staráme například v Českém krasu, tedy žádné vyhnojené kulturní louky s vysokou produkcí biomasy, ale naopak málo úživné suché stepi, kde se všemožně snažíme produkci biomasy snižovat, abychom podpořili růst konkurenčně slabších a tudíž vzácnějších rostlin. Zatímco užitková plemena koz a ovcí by při trvalém pobytu v takovýchto podmínkách strádala a živořila, naše ovce ouessantské či kozy kamerunské se zde cítí jako doma.Stejně tak potravně velice nenároční a otužilí shetlandští poníci, kteří jsou nejbližšími příbuznými polodivokých exmoorských ponyů využívaných v pastevních rezervacích Milovického typu.
Dalším důležitým parametrem, který se snažíme mít pod kontrolou, je stupeň mechanické disturbance půdy sešlapem během pastvy. Na našich kamenitých až skalnatých stráních dochází k naprosto dostačujícímu, takřka ideálnímu stupni disturbance již při pohybu zvířat o váze 15-30 kg, což odpovídá zhruba hmotnosti zmíněných primitivních plemen. Naproti tomu například masné ovce o několikanásobně vyšší hmotnosti zde způsobují disturbanci, která je již nadměrně destruktivní, takže i z tohoto pohledu se jeví jako méně vhodné, ani nemluvě o tom, že tato plemena nejsou zdaleka tak hbitá a obratná, jako lehké a extrémně hbité ovečky ouessantské či kozy kamerunské a v těžkém skalnatém terénu se snadno zraní.
Pastvu obecně pak považujeme i za daleko vhodnější a přirozenější nástroj údržby krajiny, než například sečení těžko přístupných partií křovinořezem. Pastvou se totiž vytvoří daleko pestřejší mozaika různých typů porostu včetně výlehů, tedy holých míst bez vegetace, které jsou ideálními biotopy pro řadu druhů hmyzu vázaných na volný substrát, jako jsou například mravkolvi. Navíc trus zvířat je potravním zdrojem řady koprofágních druhů hmyzu a pasoucí se kozy či ovečky neruší hnízdící ptáky zdaleka tolik jako hluk křoviňáku.
Pastva ovcí vřesových, kamerunských a ouessantských na vršku Třesina v létě 2018. Tento výleh brzy po odchodu stáda osídlili mravkolvi. V pozadí členové spolku při sběru koprofágních brouků. Foto P. Skala.
Zimní pastva shetlandských poníků u Hostimi. Foto P. Skala.
Zimní pastva Tato plemena jsou natolik odolná, nenáročná a otužilá, že nám umožňují v případě potřeby provádět pastvu celoročně, tedy i v zimě, což je z ochranářského hlediska mimořádně výhodné. Dojde totiž k odstranění velkého množství biomasy a tím k drastickému snížení akumulace stařiny bez sebemenšího narušení reprodukčního cyklu vzácnějších bylin. Nezbytnou podmínkou fungování tohoto opatření je samozřejmě mírná zima s minimem dnů sněhové pokrývky a možnost příkrmu senem ve dnech, kdy nasněží a zvířata se k potravě pod sněhem nedostanou. Na druhou stranu je ale naprosto nutné zajistit, že množství zkonzumované stařiny na lokalitě mnohonásobně přesáhne objem přivezeného sena použitého jako příkrm. Jinak by zde totiž docházelo k nežádoucímu importu živin a tím i k postupné eutrofizaci pastviny. A právě mimořádně nenáročná primitivní plemen nám umožňují splnit tuto důležitou podmínku.
Zimní pastva v Českém krasu, normální průběh bez sněhové pokrývky. Foto P. Skala
Zimní pastva v Českém krasu - ztížené podmínky. Foto P. Skala