Reintrodukce denních motýlů v ČR – je to zbytečná zábava, nebo legitimní nástroj ochrany přírody?
Ondřej Sedláček, Tomáš Kadlec
Denní motýli i další hmyz ze současné krajiny rychle mizí. Populace lokálně nebo regionálně vyhynulých druhů můžeme navrátit pomocí reintrodukcí. Ty ale musí být provedeny uvážlivě a zodpovědně. Nejdůležitější je rekonstrukce původních biotopů. Reintrodukované druhy je potřeba chápat jako druhy deštníkové a vlajkové, s péčí o jejich biotopy dojde k mnohem zásadnímu zvýšení biodiverzity v místě výsadku. Pečlivě musí probíhat výběr donorské lokality pro reintrodukci s ohledem na její velikost a genetickou příslušnost. Nezbytný je záznam celého průběhu průběhu reintrodukce včetně následného monitoringu.
Více se dočtete v článku z časopisu ŽIVA 6/2019:
Ondřej Sedláček, Tomáš Kadlec
Denní motýli i další hmyz ze současné krajiny rychle mizí. Populace lokálně nebo regionálně vyhynulých druhů můžeme navrátit pomocí reintrodukcí. Ty ale musí být provedeny uvážlivě a zodpovědně. Nejdůležitější je rekonstrukce původních biotopů. Reintrodukované druhy je potřeba chápat jako druhy deštníkové a vlajkové, s péčí o jejich biotopy dojde k mnohem zásadnímu zvýšení biodiverzity v místě výsadku. Pečlivě musí probíhat výběr donorské lokality pro reintrodukci s ohledem na její velikost a genetickou příslušnost. Nezbytný je záznam celého průběhu průběhu reintrodukce včetně následného monitoringu.
Více se dočtete v článku z časopisu ŽIVA 6/2019:
Záchranné chovy a reintrodukce motýlů
Náš spolek se intenzívně věnuje problematice ochrany motýlů. Ti totiž patří k nejohroženějším skupinám živočichů a pro svou mimořádnou citlivost na změny prostředí a zároveň nápadnost představují ideální deštníkové druhy, na nichž je možno sledovat a vyhodnocovat veškeré změny prostředí a dopad případných opatření na jeho ochranu. Pokud tedy stanovištně nejnáročnější druhy motýlů z lokality zmizí, pak dojde hned k dvojnásobné ztrátě: nejenže se místní ekosystém ochudí o jeden ochranářsky cenný druh, ale zároveň přicházíme i o jeden z nejcitlivějších barometrů toho, co se na dané lokalitě děje, jak se vyvíjí zdejší ekosystém, a jaké jsou případné dopady prováděných managementových opatření. Je totiž třeba mít na paměti, že zbylé stanovištně méně vyhraněné druhy, které na lokalitě přežily i výrazné zhoršení podmínek, nepředstavují zdaleka tak citlivé indikátory kvality biotopu jako stanovištně náročnější druh, který právě vyhynul.
Pokud tedy někde podnikáme ambiciozní a nákladná managementová opatření na obnovu cenných biotopů, mělo by se zde i z tohoto důvodu počítat i s možností návratu stanovištně náročných, a tudíž zde již lokálně vymřelých druhů, koneckonců představují ochranářsky nejcennější složku zdejší bioty. Jinak totiž reálně hrozí, že budou investovány značné prostředky do pracné obnovy lokalit jen proto, aby se staly domovem převážně jen ubikvistních, stanovištně nenáročných druhů, které jsou víceméně běžné i v okolní krajině a pro které není třeba podnikat žádná nákladná managementová opatření.
Navíc některé druhy motýlů jsou dnes již na tom tak špatně, že bojují o holé přežití na jedné nebo několika málo posledních lokalitách a to nejen v Česku, ale jejich situace je víceméně stejně tristní minimálně v celé střední Evropě.
Proto se členové našeho spolku významně angažují v otázce reintrodukcí, které považujeme za efektivní nástroj druhové ochrany. Aby tento nástroj skutečně fungoval, je ovšem nutno s ním umět zacházet a reintrodukce provádět odborně. Neodborná manipulace s vzácnými a silně ohroženými druhy či různé nezodpovědné experimenty v tomto směru mohou být totiž vyloženě kontraproduktivní. Náš reintrodukční program je proto průběžně koordinován s předními vědeckými a výzkumnými pracovišti. Při provádění reintrodukcí se řídíme kodexem sestaveným pro tyto účely Entomologickým ústavem ČSAV a jednotlivé případy předem konzultujeme s pracovníky státní ochrany přírody, tedy s příslušnými regionálními pracovišti AOPK.
Záchranné chovy
S naším reintrodukčním programem úzce souvisí také záchranné chovy, které nám slouží hned k několika účelům:
Náš spolek se intenzívně věnuje problematice ochrany motýlů. Ti totiž patří k nejohroženějším skupinám živočichů a pro svou mimořádnou citlivost na změny prostředí a zároveň nápadnost představují ideální deštníkové druhy, na nichž je možno sledovat a vyhodnocovat veškeré změny prostředí a dopad případných opatření na jeho ochranu. Pokud tedy stanovištně nejnáročnější druhy motýlů z lokality zmizí, pak dojde hned k dvojnásobné ztrátě: nejenže se místní ekosystém ochudí o jeden ochranářsky cenný druh, ale zároveň přicházíme i o jeden z nejcitlivějších barometrů toho, co se na dané lokalitě děje, jak se vyvíjí zdejší ekosystém, a jaké jsou případné dopady prováděných managementových opatření. Je totiž třeba mít na paměti, že zbylé stanovištně méně vyhraněné druhy, které na lokalitě přežily i výrazné zhoršení podmínek, nepředstavují zdaleka tak citlivé indikátory kvality biotopu jako stanovištně náročnější druh, který právě vyhynul.
Pokud tedy někde podnikáme ambiciozní a nákladná managementová opatření na obnovu cenných biotopů, mělo by se zde i z tohoto důvodu počítat i s možností návratu stanovištně náročných, a tudíž zde již lokálně vymřelých druhů, koneckonců představují ochranářsky nejcennější složku zdejší bioty. Jinak totiž reálně hrozí, že budou investovány značné prostředky do pracné obnovy lokalit jen proto, aby se staly domovem převážně jen ubikvistních, stanovištně nenáročných druhů, které jsou víceméně běžné i v okolní krajině a pro které není třeba podnikat žádná nákladná managementová opatření.
Navíc některé druhy motýlů jsou dnes již na tom tak špatně, že bojují o holé přežití na jedné nebo několika málo posledních lokalitách a to nejen v Česku, ale jejich situace je víceméně stejně tristní minimálně v celé střední Evropě.
Proto se členové našeho spolku významně angažují v otázce reintrodukcí, které považujeme za efektivní nástroj druhové ochrany. Aby tento nástroj skutečně fungoval, je ovšem nutno s ním umět zacházet a reintrodukce provádět odborně. Neodborná manipulace s vzácnými a silně ohroženými druhy či různé nezodpovědné experimenty v tomto směru mohou být totiž vyloženě kontraproduktivní. Náš reintrodukční program je proto průběžně koordinován s předními vědeckými a výzkumnými pracovišti. Při provádění reintrodukcí se řídíme kodexem sestaveným pro tyto účely Entomologickým ústavem ČSAV a jednotlivé případy předem konzultujeme s pracovníky státní ochrany přírody, tedy s příslušnými regionálními pracovišti AOPK.
Záchranné chovy
S naším reintrodukčním programem úzce souvisí také záchranné chovy, které nám slouží hned k několika účelům:
- Jako pojistka proti bezprostřední hrozbě extinkce
- Jako zdroj detailních poznatků z bionomie chovaných druhů. Tyto poznatky jsou nezbytné pro správně nastavený management lokalit
- Jako zdroj namnoženého materiálu pro reintrodukce
|
|
Chovnou stanici vede člen spolku a náš nejzkušenější chovatel motýlů Miloš Andres a je umístěna ve východočeské obci Barchov. Foto P. Skala
Zde probíhají v pečlivě kontrolovaných a dokonale monitorovaných podmínkách chovy našich nejvzácnějších, nejohroženějších a většinou i chovatelsky velmi náročných druhů motýlů. V posledních letech se jedná zejména o tyto druhy:
Hnědásek osikový (Euphydryas maturna)
Hnědásek květelový (Melitaea didyma)
Okáč metlicový (Hipparchia semele)
Okáč skalní (Chazara briseis)
Okáč ovsový (Minois dryas)
Okáč šedohnědý (Hyponephele lycaon)
Modrásek východní (Pseudophilotes vicrama)
Modrásek komonicový (Polyommatus dorylas)
Modrásek ligrusový (Polyommatus damon)
Vřetenuška čičorková (Zygaena ephialtes)
Tento chov neprobíhá v laboratoři, ale ve venkovních podmínkách, kde panují srovnatelné klimatické podmínky jako ve volné přírodě. Proto zde získaná pozorování týkající se bionomie chovaných druhů jsou dobře přenosná na přírodní populace, u nichž by ovšem získání těchto poznatků bylo mnohem obtížnější.
Současně jsou ale důsledně eliminovány veškeré negativní stochastické faktory, jako například predace, parazitace, extrémy klimatu typu přívalové deště, orkány či extrémní sucha a jimi způsobená devastace živných rostlin, což jsou faktory, které obvykle zdecimují převážnou většinu vývojových stádií ve volné přírodě. Proto v našem chovu běžně dochází k míře přežití mnohonásobně převyšující přirozené hodnoty, což znamená, že jsme obvykle během 1-2 generací schopni vyprodukovat dostatečné množství materiálu k reintrodukcím.
Konkrétní případy reintrodukcí
Z významnějších reintrodukcí, které jsme v poslední době provedli nebo se na nich výrazně podíleli, jmenujme alespoň tyto:
Okáč skalní (Chazara briseis)
Tento dříve běžný motýl již v ČR téměř úplně vyhynul. Na Moravě, kde se historicky vyskytoval poddruh Chazara briseis pannonica Moucha et Varin, 1959, se motýl udržel nejdéle na Pálavě, kde definitivně vyhynul koncem 90-let. V Čechách se až do roku 2008 vyskytoval v Českém krasu, kde toho roku vyhynul na lokalitě Zlatý kůň a po roce 2010 zbyla už jen poslední jediná populace na lokalitě Raná v lounské části Českého středohoří. Ani zdejší populace nebyla ovšem ušetřena kolapsu a tak v letech 2014-2016 zde poletovalo posledních zhruba 40-50 jedinců. Pokud by i tato populace vyhynula, byla by to nenahraditelná ztráta, a to zejména proto, že se jedná o poměrně unikátní subspecii bataia (Fruehstorfer, 1910), která se od ostatních zeměpisných ras tohoto druhu dosti významně liší. I proto tedy považujeme záchranu tohoto druhu v ČR za nejvyšší prioritu. Náš chovatel Miloš Andres dokázal z několika exemplářů odebraných z této populace v roce 2015 vychovat stovky dospělých jedinců a tisíce housenek, které od té doby vypouštímě jednak zpět na samotné Rané a jednak potom i na několika dalších lokalitách, jako například Dlouhá hora nebo Číčov, kde se nám daří znovu obnovovat vymřelé populace.
Hnědásek květelový (Melitaea didyma)
Druh byl od roku 2010 považován v Čechách za vymřelý. V roce 2017 jsme objevili několik jedinců na lokalitě Třesina v NPR Karlštejn. Od dvou odchycených samic se podařilo získat zhruba 300 vajíček a z nich posléze přes 200 dospělých housenek. 100 ks těchto housenek bylo v květnu 2018 vypuštěno na lokalitě Zmrzlík za účelem vytvoření záložní populace. To se zřejmě povedlo, protože při monitoringu v červnu 2019 zde bylo pozorováno 10 samců a 2 samice.
Modrásek komonicový (Polyommatus dorylas)
Poslední spolehlivě doložená populace s trvalým výskytem se nachází v oblasti Bílých Karpat poblíž Radějova. Odtud bylo v srpnu 2017 přivezeno 5 samiček. Během 2 generací v chovu bylo v červenci 2018 získáno téměř 400 ks dospělců, kukel a housenek posledního instaru. Většina tohoto materiálu byla umístěna na lokalitu u Týnčan, kde bylo následujícího roku zjištěno několik jedinců.
Modrásek hořcový (Maculinea alcon)
Tohoto motýla zatím neumíme chovat, protože jeho housenka je obligatorně myrmekofilní, to znamená, že mimo mraveniště nedokáže samostatně dokončit vývoj. Proto jsme v tomto případě odkázáni pouze na tzv. přímé transfery.
Hnědásek osikový (Euphydryas maturna)
Hnědásek květelový (Melitaea didyma)
Okáč metlicový (Hipparchia semele)
Okáč skalní (Chazara briseis)
Okáč ovsový (Minois dryas)
Okáč šedohnědý (Hyponephele lycaon)
Modrásek východní (Pseudophilotes vicrama)
Modrásek komonicový (Polyommatus dorylas)
Modrásek ligrusový (Polyommatus damon)
Vřetenuška čičorková (Zygaena ephialtes)
Tento chov neprobíhá v laboratoři, ale ve venkovních podmínkách, kde panují srovnatelné klimatické podmínky jako ve volné přírodě. Proto zde získaná pozorování týkající se bionomie chovaných druhů jsou dobře přenosná na přírodní populace, u nichž by ovšem získání těchto poznatků bylo mnohem obtížnější.
Současně jsou ale důsledně eliminovány veškeré negativní stochastické faktory, jako například predace, parazitace, extrémy klimatu typu přívalové deště, orkány či extrémní sucha a jimi způsobená devastace živných rostlin, což jsou faktory, které obvykle zdecimují převážnou většinu vývojových stádií ve volné přírodě. Proto v našem chovu běžně dochází k míře přežití mnohonásobně převyšující přirozené hodnoty, což znamená, že jsme obvykle během 1-2 generací schopni vyprodukovat dostatečné množství materiálu k reintrodukcím.
Konkrétní případy reintrodukcí
Z významnějších reintrodukcí, které jsme v poslední době provedli nebo se na nich výrazně podíleli, jmenujme alespoň tyto:
Okáč skalní (Chazara briseis)
Tento dříve běžný motýl již v ČR téměř úplně vyhynul. Na Moravě, kde se historicky vyskytoval poddruh Chazara briseis pannonica Moucha et Varin, 1959, se motýl udržel nejdéle na Pálavě, kde definitivně vyhynul koncem 90-let. V Čechách se až do roku 2008 vyskytoval v Českém krasu, kde toho roku vyhynul na lokalitě Zlatý kůň a po roce 2010 zbyla už jen poslední jediná populace na lokalitě Raná v lounské části Českého středohoří. Ani zdejší populace nebyla ovšem ušetřena kolapsu a tak v letech 2014-2016 zde poletovalo posledních zhruba 40-50 jedinců. Pokud by i tato populace vyhynula, byla by to nenahraditelná ztráta, a to zejména proto, že se jedná o poměrně unikátní subspecii bataia (Fruehstorfer, 1910), která se od ostatních zeměpisných ras tohoto druhu dosti významně liší. I proto tedy považujeme záchranu tohoto druhu v ČR za nejvyšší prioritu. Náš chovatel Miloš Andres dokázal z několika exemplářů odebraných z této populace v roce 2015 vychovat stovky dospělých jedinců a tisíce housenek, které od té doby vypouštímě jednak zpět na samotné Rané a jednak potom i na několika dalších lokalitách, jako například Dlouhá hora nebo Číčov, kde se nám daří znovu obnovovat vymřelé populace.
Hnědásek květelový (Melitaea didyma)
Druh byl od roku 2010 považován v Čechách za vymřelý. V roce 2017 jsme objevili několik jedinců na lokalitě Třesina v NPR Karlštejn. Od dvou odchycených samic se podařilo získat zhruba 300 vajíček a z nich posléze přes 200 dospělých housenek. 100 ks těchto housenek bylo v květnu 2018 vypuštěno na lokalitě Zmrzlík za účelem vytvoření záložní populace. To se zřejmě povedlo, protože při monitoringu v červnu 2019 zde bylo pozorováno 10 samců a 2 samice.
Modrásek komonicový (Polyommatus dorylas)
Poslední spolehlivě doložená populace s trvalým výskytem se nachází v oblasti Bílých Karpat poblíž Radějova. Odtud bylo v srpnu 2017 přivezeno 5 samiček. Během 2 generací v chovu bylo v červenci 2018 získáno téměř 400 ks dospělců, kukel a housenek posledního instaru. Většina tohoto materiálu byla umístěna na lokalitu u Týnčan, kde bylo následujícího roku zjištěno několik jedinců.
Modrásek hořcový (Maculinea alcon)
Tohoto motýla zatím neumíme chovat, protože jeho housenka je obligatorně myrmekofilní, to znamená, že mimo mraveniště nedokáže samostatně dokončit vývoj. Proto jsme v tomto případě odkázáni pouze na tzv. přímé transfery.
|
|
